Steel, stål, acciaio, teräs, cruach, čelik… Jak zní slovo ocel v různých jazycích

Jste-li pravidelnými čtenáři našich článků, jistě víte, že u nás ve společnosti Borga máme ocel opravdu rádi. A nejspíš víte i to, že naše firma pochází původem ze Švédska. Dnes ovšem operujeme na podstatné části Evropy, a tak slovo „ocel“ slýcháme každý den v mnoha jazykových mutacích. Přemýšleli jste někdy, proč se ocel řekne právě „ocel“? Nebo o tom, proč se v angličtině řekne „steel“? Pojďte si s námi přečíst, jak ocel zní v různých světových jazycích a z čeho daná slova vznikla.

Někdo bere od Římanů, …

V češtině ocel, ve slovenštině oceľ, maďarsky acél, ukrajinsky (v transliteraci z azbuky) ocyl. Francouzky acier, italsky acciaio, španělsky acero. Ačkoliv v obou skupinách uvedených jazyků zní slovo ocel na první pohled trochu jinak, u všech daných jazyků vychází z jednoho původního základu, a tím je latinské slovo aciēs – „ostří“ – vzniklé z přídavného jména ācer, tedy „ostrý“. Konkrétně do češtiny se pak promítla jeho podoba z vulgární neboli lidové latiny aciāle, které přes severoitalské dialekty proniklo do praslovanštiny v podobě ocelь či ocělь. No a odtud je to jen krůček k českému ocel.

…jiný od Germánů

Jak ale lze vytušit například z angličtiny, ne všechny jazyky přirozeně pro pojmenování daného kovu použili latinský základ. Kupříkladu právě anglické slovo steel má dle lingvistů pravděpodobně svůj původ v pragermánském přídavném jménu stakhlijan, které nejspíše vzniklo z praindoevropského slovního kořene stak- s významem „vydržet, zůstat pevný“. Onen pragermánský základ pak posloužil pro pojmenování ocele i v řadě dalších jazyků: švédštině, norštině a dánštině (shodně stål), němčině (Stahl) či třeba polštině (stal).

Od Chetitů k Turkům a Chorvatům

A jak asi zní ocel v méně typických jazycích? Tak třeba finština pro tento kov používá slovo teräs. To nemá nic společného s terasou – vychází z prafinského terä, „čepel“. Chorvati zase říkají oceli čelik, což vychází z osmanské turečtiny. Tam se ocel řekne çelik, přičemž „rodokmen“ tohoto slova sahá poměrně hluboko do minulosti: jeho předkem je latinské chalybs, které označovalo železo či ocel, ovšem samo vychází z řeckého khálups, jež si starověcí Řekové vypůjčili od Chetitů. A tipnete si, v jakém jazyce uslyšíte o oceli jako o cruach? Jde o irštinu a spojení adjektiva crua znamenajícího „tvrdý“ a koncovky -ach, s jejíž pomocí irština z adjektiva tvoří podstatné jméno.