Ocel si drží první příčku v míře recyklace. Využívá se třeba ke stavbě kolejnic nebo účelových hal

Ocel jako materiál vyniká hned v několika aspektech. Například ji lze stoprocentně a opakovaně recyklovat, aniž by ztratila své vlastnosti. Ocel tak patří k nejvíce recyklovaným materiálům na světě. Podíl její recyklace globálně dosahuje až 86 procent.

Každý rok se do hutí v Evropské unii vrací přes 90 milionů tun staré oceli, z níž vzniknou nové plechy, trubky nebo dráty. Zhruba polovina evropské oceli se vyrábí z železného šrotu, který třídíme a odkládáme do sběrných dvorů. Z toho plyne důležitost třídění odpadu a obzvlášť odpadu kovového.

Zpět se tak vrací přes 90 procent nepotřebné oceli ze staveb, aut, domácích spotřebičů nebo strojů. Pro srovnání, papíru se každý rok recykluje přes 70 procent. Podobné je to u skleněných obalů. Plastů se recykluje jen 30 procent. Vyrábět ze starého, odpadního materiálu kvalitnější produkty, než byly ty původní, se dá pouze z oceli. Papír ani plasty nic takového nenabízejí.

Ocel se většinou recykluje tavením v elektrických obloukových pecích (pro výrobu oceli s nízkým obsahem uhlíku) nebo v indukčních pecích (pro výrobu vysoce legovaných železných slitin). Ze staré ocelové haly se tak dnes mohou vyrobit třeba vysokopevnostní dráty, které používají automobilky do moderních aut, nebo kolejnice pro rychlovlaky.

Využití šrotu také značně snižuje energetickou náročnost výroby oceli. Roční spotřeba energie na výrobu oceli se díky recyklaci může snížit až o 75 procent. Nové jakostní třídy oceli vyráběné v Evropě pomáhají také k větší udržitelnosti produkce koncových výrobků. I kvůli těmto ekologickým výhodám volí tento materiál ke stavbě svých hal též společnost Borga.

Vysokopevnostní ocel navíc umožňuje vyrábět lehčí, silnější a odolnější finální ocelové produkty, čímž se mimo jiné snižuje celková produkce skleníkových plynů vznikajících během celého životního cyklu výrobků.

Proto zájem o ocel jako materiál celosvětově roste. Na trhu však není k dispozici dostatek šrotu, z něhož by se dala pokrýt veškerá poptávka po oceli, a proto je nutné část spotřeby ještě stále pokrývat primární výrobou z železné rudy.