Kulturní centrum Pompidou: stavba „naruby“ s ocelovou konstrukcí o váze patnáct tisíc tun
Kulturní centrum moderního umění Pompidou v Paříži, které připomíná srdce napájené tepnami v jasných základních barvách, je atraktivním cílem řady turistů. Objekt představuje první výraznější ukázku budovy „naruby“. Ocelový konstrukční systém včetně rozvodů byl totiž vystaven na vnější straně stavby.
Tuto architektonickou zajímavost lze navštívit ve čtvrtém okrese francouzské metropole nedaleko bývalé tržnice Halles. Ačkoliv se v ní vystavuje současné umění, vybudování centra sahá až do sedmdesátých let minulého století. Jak už název napovídá, vzniklo na popud francouzského prezidenta Georgese Pompidoua, který chtěl, aby bylo přístupné co největšímu počtu lidí.
Mezinárodní architektonické soutěže se tenkrát zúčastnilo kolem 700 architektů z 50 zemí světa. Nakonec zvítězil návrh britsko-italské dvojice architektů Richarda Rogerse a Renza Piano. Postupem času se zajímavá budova stala jednou z hlavních pařížských atrakcí.
Obrys byl navržen tak, aby připomínal velikou stavební hračku. Prvky se opakují, jsou vzájemně propojeny a zapadají do sebe, aby vytvořily pravidelný kovový mechanismus. Budova má sedm podlaží o délce 166 metrů, šířce 60 metrů a výšce 42 metrů. Zcela zásadním materiálem je ocel, která tvoří nosnou konstrukci o váze patnáct tisíc tun.
Autoři projektu se rozhodli tuto konstrukci vysunout na vnější fasádu, což vytváří jakýsi dojem „zapomenutého lešení“. Právě díky tomuto prvku má budova netradiční vzhled a láká řadu turistů. Toto uspořádání má ale i další výhodu: celý vnitřek objektu je volný, prostorný, bez pilířů a opěr.
Komunikace a rozvody jsou totiž vedeny vně budovy různobarevně odlišeným potrubím. Barevnost není náhodná, označení rozlišuje jednotlivé funkce. Modré potrubí zajišťuje klimatizaci, zelené slouží vodním okruhům, žluté dodává elektřinu a červené je určeno k pohybu osob, tedy je vyplněno eskalátory a výtahy.
Centrum Pompidou je vlastněno vládou a dotováno ministerstvem kultury. A právě kolem kultury se točí program uvnitř budovy, jehož se je možné zúčastnit. V centru lze najít zejména novodobé umění, knihovny, konferenční sály či středisko výzkumu moderní hudby. Stavba tedy zůstává živoucí a po více než třiceti letech je stále hojně navštěvovaná.