Jak postavit efektivní drůbežárnu?

Jedním z hlavních faktorů, které v dnešní době ovlivňují efektivitu chovu drůbeže, jsou parametry chovných budov. Kvalitní drůbežárna musí mít správné osvětlení, snadnou údržbu, dostatečně velký prostor, optimální teplotu i větrání a v neposlední řadě také estetickou hodnotu s funkčním designem. Pro tento účel se nejlépe osvědčily montované ocelové haly, které lze přizpůsobit na míru až do těch nejmenších detailů.

Z pohledu chovatele by drůbežárny měly poskytnout bezpečné, cenově dostupné a dobře promyšlené řešení, které je rovněž úsporné a dlouhodobě udržitelné. Podobně jako kterákoliv jiná hospodářská zvířata i drůbež vyžaduje pro svůj chov specifické podmínky. Pro různé kategorie chovů je navíc potřeba odlišné stavební řešení hal, zejména co se týče větrání a vytápění, ale též technologie chovu. Při chovu drůbeže jsou vždy na prvním místě bezpečnostní opatření, která zamezují poranění zvířat.

Velikost výběhu se odvíjí podle hustoty chovu

Pokud se drůbež chová pro produkci vajec, měl by chovatel zajistit oddělený prostor pro snášku vajec pro jednu, anebo více nosnic, a to alespoň 30 cm široký a 45 cm vysoký. Velikost volných výběhů by měla odpovídat množství chované drůbeže: na 9 slepic by měl připadnout 1 metr čtvereční plochy. Pokud se při chovu využívají obohacené klece, využitelná plocha pro každou slepici musí být nejméně 600 centimetrů čtverečních, plocha snáškového hnízda pak 150 centimetrů čtverečních.

Každá slepice musí mít navíc i přístup ke 12 cm dlouhému žlábkovému krmítku, dvěma napáječkám a 15cm hřadu. Brojleři by pak měli mít k dispozici krmítka a napáječky maximálně 3 metry od sebe. Pokud je součástí drůbežárny voliéra, musí mít alespoň ze třetiny prostoru podestýlku. Dispozice haly by kromě minimálního životního prostoru pro slepice měla počítat rovněž s prostorem pro popelení, hrabání a obrušování drápů.

Zdravá drůbež potřebuje pravidelný světelný režim a dostatečnou cirkulaci vzduchu

U drůbežáren je dále důležité, aby byly osvětleny rovnoměrně, ať už přirozeným či umělým světlem. Pro správný vývoj drůbeže je také třeba dodržovat přiměřenou nepřerušovanou dobu tmy, která trvá třetinu dne. Při požadavku na denní osvětlení lze přístup světla řešit světlíky. Brojleři se obvykle vykrmují v bezokenních halách o rozponu 12–15 metrů s nuceným větráním. Osvětlení zajišťují regulovatelné elektrické zářivky. Chov nosnic většinou probíhá ve stejných podmínkách.

Pro výkrm kuřat se využívají haly s přirozeným větráním a sedlovou střechou se sklonem alespoň 20 %. Pro klecový chov drůbeže se zase používají haly o rozponu kolem 13 metrů, jež jsou osvětlovány zářivkami a žárovkami a větrány podtlakovými systémy. Podle zkušeností chovatelů by ventilace optimálně měla zajistit výměnu vzduchu v intenzitě 3,5 až 5 metrů krychlových na kilogram hmotnosti drůbeže.

Typ vytápění závisí na druhu drůbeže

Konkrétní podmínky pro větrání a vytápění hal vždy závisí na jednotlivých kategoriích drůbeže, ale rovněž i na provedení stavby, velikosti chovného prostoru a ročním obdobím. Chovatelé proto obvykle volí lokální podtlakové větrací systémy s automatickou regulací, které pomáhají udržovat takzvanou zónu teplotního pohodlí.

Tuto zónu ovlivňuje i věk zvířat. Například při výkrmu kuřat je optimální teplota o 4 až 10 °C nižší než v prostoru, kde se pohybuje ostatní drůbež. Pokud je teplota příliš nízká, drůbež má tendenci zvyšovat příjem krmiva, protože vyžaduje větší energetický přísun, aby se zahřála. Naopak je-li teplota příliš vysoká, spotřeba krmiva klesá.

Stavební materiály musí odolat agresivním vlivům

Co se týče samotné konstrukce drůbežárny, šířka haly se obvykle pohybuje mezi 10 a 15 metry. Obvodové stěny a střešní plášť by měly zabezpečit tepelnou ochranu haly, odolat kondenzaci vodních par i přehřívání interiéru. Pro chov drůbeže se zpravidla využívají haly bez oken a bez vnitřních podpor. Vstup do drůbežárny by měl být přímý a navazovat na zádveří nebo přípravnu.

Použité stavební materiály musí být odolné vůči působení agresivních fyzikálních, chemických a biologických vlivů. Zemědělci proto nejčastěji volí betonové nebo průmyslové podlahy. Důležitý je rovněž jejich spád směřující do středu haly a svodný kanálek pro odtok vody. Všechny povrchy drůbežárny by také měly odolat čištění a desinfekci. Samozřejmostí je pak hydroizolace, kterou by měla být opatřena podlaha i všechny svislé konstrukce.