Ekologická stopa ocelových montovaných hal: O kolik jsou šetrnější k životnímu prostředí?

Montované haly jsou relativně levným a rychlým řešením poptávky (nejen) po skladovacích a výrobních prostorách. V době ekonomického růstu přibývají na periferiích měst i na zelených loukách haly jako houby po dešti. Jaký má ale výstavba a provoz montovaných ocelových hal dopad na životní prostředí? Na toto téma jsme se zaměřili v následujícím článku.

Ocel jako stavební materiál a ekologie

Ocel je k pozemnímu stavitelství využívána sotva dvě století. Na popularitě získala během průmyslové revoluce díky své odolnosti a v mnoha ohledech nahradila do té doby nepřekonatelné dřevo. Tehdy ale ještě nebyla známa veškerá fakta o tom, jaký dopad má používání oceli na životní prostředí. Výroba, transport a používání oceli totiž stojí mnoho energie, kterou je potřeba nějak vyrobit.

Návrat ke dřevu by sice z ekologického hlediska dával největší smysl, bohužel v tom množství poptávky po skladovacích, logistických a výrobních prostorách a současně ve světle požadavků na konstrukci, bezpečnost, trvanlivost a další aspekty průmyslových staveb není možné ocel přírodními materiály plně nahradit. Využití oceli pro stavbu montovaných hal má tedy své opodstatnění, záleží tak na každém developerovi či investorovi, do jaké míry se chce při výstavbě a provozu montované haly ekologicky přičinit.

Výstavba ocelové haly je méně náročná na materiál i energii

Díky fyzikálním vlastnostem oceli je spotřeba materiálu při stavbě haly poměrně nízká. Ocel má lepší nosnost než dřevo nebo beton a při zachování stejných užitkových hodnot stavby jsou haly z ní vyrobené méně náročné na materiál než ty ze dřeva anebo betonu.

Výstavba ocelové montované haly je též nejen rychlá, ale spotřebuje se při ní mnohem méně energie, než je tomu u tradičních staveb. Odborníci zjistili, že úspora energie při stavbě montované haly dosahuje v průměru až 67 %.

Energetická náročnost provozu montované ocelové haly

V oblasti energetické náročnosti provozu haly záleží na investorovi či provozovateli, jak ekologicky (a tím i ekonomicky) bude chtít stavbu provozovat. Ocelové montované haly se v tomto neliší od staveb z jiných materiálů nebo konstrukcí. Osvětlení, tepelná izolace, klimatizace, vytápění… To všechno jsou výzvy, které budete muset řešit bez ohledu na konstrukci nebo materiál stavby. Dobrou zprávou ale je, že ocelové montované haly poskytují možnosti srovnatelné s ostatními druhy staveb. Používání nejrůznějších chytrých řešení osvětlení (například v kombinaci s přirozeným světlem zvenku), pasivní výměna vzduchu, moderní metody tepelné izolace, instalace solárních panelů, geotermické systémy a podobné ekologické technologie jsou dnes u montovaných ocelových hal běžné.

Montované haly mají dlouhou životnost

Montované haly jsou oproti konvenčním stavbám konstruovány na delší životnost. Konstrukce do sebe díky prefabrikovaným součástem perfektně zapadá, jednotlivé díly jsou vyrobeny z trvanlivých materiálů a nároky na údržbu montovaných ocelových hal jsou velmi nízké. Ve skutečnosti je stačí pouze příležitostně opláchnout. Opětovná aplikace povrchových nátěrů nebo jiná náročnější údržba většinou za životnost haly není potřeba.

Možnost demontovat halu řeší problémy se záborem půdy

Montované haly mají oproti zděným budovám hned několik nesporných výhod a jednou z nich je i jejich možná demontáž. Pokud se zeptáte investorů, kde by chtěli nejraději postavit svou výrobní či skladovací halu, nejspíše řeknou, že na nějakém čistém plácku někde na periferii města – kvůli dopravní obslužnosti a snadné dostupnosti pro zaměstnance i klienty. Jenže s pozemky v průmyslových zónách měst bývá většinou ten problém, že už na nich nějaké stavby stojí. A ty mnohdy nevyhovují nárokům investorů, kteří se pak často uchylují k jednoduššímu řešení: než aby řešili bourání nevyhovujících nemovitostí na pozemku, postaví si halu někde kousek za městem na „zelené louce“. Zabírají tak půdu, která by mohla být zemědělsky obdělávána nebo jinak hodnotně využita.

Montované haly se nemusejí bourat, nezanechávají po sobě suť, nečiní novým majitelům další ekonomické náklady a v důsledku nejsou takovou zátěží pro životní prostředí. Dají se totiž poměrně jednoduše rozebrat, a dokonce přesunout jinam a znovu použít.