Eiffelova věž – nejslavnější ocelová stavba, která není z oceli

Paříž bez Eiffelovy věže si dnes dokážeme jen stěží představit. Dominanta města na nábřeží Seiny přitom zpočátku vzbuzovala v mnoha lidech pobouření až nenávist. Slavní francouzští literáti Émile Zola nebo Alexander Dumas dokonce Eiffelovku nenáviděli tak moc, že organizovali petice za její okamžité odstranění.

Eiffelova věž totiž měla na svém místě stát původně jen 20 let. Od zahájení Světové výstavy v roce 1889 do roku 1909. Během té doby se však stala natolik vyhledávanou a proslulou stavbou, že bylo rozhodnuto o jejím ponechání.

O věži dodnes panuje mnoho mýtů, například, že ji chtěl Adolf Hitler po kapitulaci Francie vyhodit do povětří. Nejrozšířenějším omylem je však použitý stavební materiál. Francouzská televize udělala před několika lety anketu o tom, z čeho je Eiffelova věž postavena. Sedm z deseti lidí odpovědělo, že z oceli, jeden z deseti, že ze dřeva, dva z deseti pak uvedli železo. Správná je přitom poslední odpověď, Eiffelova věž je skutečně postavena ze železa.

Využití železa jako stavebního materiálu v takovém měřítku, a navíc na konci 19. století, kdy už byla ocel dostatečně známá a stavěly se z ní první výškové budovy, je naprosto unikátní. A to i z toho důvodu, že železo nemělo příliš dobrou pověst. Při jeho výrobě totiž stačila sebemenší chyba, která nebyla včas odhalena, aby došlo k neštěstí. Více než časté byly zřícené železné mosty nebo defekty různých strojů ze železa.

Eiffel se ovšem rozhodl právě pro železo, a to z jednoho prostého důvodu – měl s ním jako projektant mnohem více zkušeností než s ocelí. Jeho věž je tak dokladem nejen obrovského umu a génia, ale také značné odvahy a riskování. Stačila totiž sebemenší chyba ve výpočtech nebo jeden špatně vyrobený železný trám na důležitém místě a celá konstrukce se mohla poroučet k zemi.

Skutečnost, že Eiffelova věž stojí dodnes neporušená, stejně jako to, že při její výstavbě zahynul pouze jeden dělník a že byla dokončena včas, může být i po 130 letech předmětem obdivu. Není však překvapením, že se jedná o první a zároveň poslední podobný monument ze železa – budoucnost stavebnictví totiž patřila oceli.