Koronavirová krize zasáhla mnoho odvětví lidské činnosti a v řadě oblastí můžeme očekávat výrazné změny. Co se průmyslu týče, covid-19 významně urychlil digitalizaci, automatizaci a robotizaci, tedy trendy spojované s Průmyslem 4.0, ale též rozvoj logistiky a skladování.
Když se řekne slavné ocelové konstrukce, řada lidí si nejspíš vybaví kolosální díla jako americký mrakodrap Empire State Building nebo Harbour Bridge v Sydney, největší obloukový most světa. Jestlipak jste ale slyšeli také o „Ocelovém domě“ Roberta Bruna?
Zatímco v zimě se ve výrobních halách řeší především udržení příjemného tepla, nyní s nástupem jara by provozovatelé ocelových hal měli začít myslet na blížící se potřebu chlazení.
Recyklovat se dá v dnešní době spousta věcí. Plastová láhev, skleněná láhev od vína, papírová krabice od pizzy. Tak proč by nešla recyklovat i stará ocelová hala? Velice často je to mnohem jednodušší než shánět kupce, který by si ji koupil, rozebral a odvezl.
Na přelomu ledna a února roku 1953 zapříčinila kombinace vysokého přílivu, poklesu tlaku a větru o síle orkánu do té doby nepoznanou přírodní katastrofu. Následné vzedmutí hladiny Severního moře překonalo ochranné hráze a způsobilo rozsáhlé povodně v Nizozemí.
Bývaly časy, kdy byly ocelové budovy dostupné jen v několika standardizovaných velikostech a tvarech. Ani esteticky nevypadaly příliš hezky. Sloužily jen k několika málo účelům a více se s nimi nedalo dělat.