3 důvody, proč mohou budovy z ocele pomoci ke snížení emisí CO2

Podle zprávy organizace World Green Building Council z podzimu 2019 jsou budovy zodpovědné za 39 procent emisí uhlíku vypuštěných do zemské atmosféry. Více emisí než při samotných konstrukcích a při výrobě stavebních materiálů přitom vzniká provozováním budov, zejména jejich vytápěním či ochlazováním. Jak se bude zvyšovat globální populace – do roku 2050 by dle předpovědí mělo Zemi obývat 9,5 miliardy lidí –, budou samozřejmě potřeba i nové budovy. Jelikož je ale globálním cílem emise uhlíku snižovat, tyto nové budovy budou muset splňovat energetické standardy, které ke snížení emisí přispějí. Odborníci přitom věří, že materiálem budoucnosti pro tyto nízkoemisní či bezemisní budovy by mohla být ocel. Zde jsou tři z důvodů, proč:

1) Lze ji využít jako zásobník termální energie

Ocel, konkrétně ta nerezová, patří mezi takzvané materiály s látkovou přeměnou (phase change materials – PCM). Zjednodušeně řečeno tak PCM dokážou absorbovat a následně vypustit značné množství tepla. Při jejich využití například v podlahách, stropech či zdech budov se tak nabízí výborná možnost „skladovat“ termální energii, což může pomoci udržet v budovách konstantní vnitřní teplotu bez zvýšených nároků na vytápění.

2) Oceli budovy utěsní

Úspory energií značně ovlivňuje to, jak moc je budova „propustná“ – tedy kolik tepla z ní různými cestami uniká. Ocelové sendvičové panely přispívají k větší těsnosti budov, což i při nižších požadavcích na dodatečnou izolaci znamená méně nežádoucích úniků tepla.

3) Je to jeden z nejudržitelnějších materiálů

Jak bylo již mnohokrát řečeno, ocel je jedním z nejekologičtějších a nejudržitelnějších stavebních materiálů. Lze ji donekonečna recyklovat bez ztráty jejích vlastností, čím se šetří suroviny a snižují emise jinak vznikající při její výrobě. Montované ocelové budovy lze snadno rozebrat, případně díky modulárním konstrukcím a prefabrikovaným dílům jednoduše rozšířit.